Close

Kde nemyslíte na blbosti.

Sedm dní jsme nomádili Vysokým Atlasem. Spali u Berberů, snažili se pochytit pár jejich slov. Jedli tažíny s kuřetem, tomatovou polévku a jablka. V chudších vesnicích jen tažín s kližkou, k snídani med a jablko. Ráno v pět se budili svoláváním k modlení a pak se zase snažili usnout. Chodili spát pár hodin po západu slunce a vstávali za deset hodin, v šest. Spala jsem v tom, v čem jsem celý den chodila. V noci byla přesně taková zima, jako přes den vedro. Nevadilo mi to. Nemusíte se ráno převlékat z pyžama. Tažín jsme jedli rukama, jako všechno ostatní. Z přeslazeného čaje mi bylo po pár dnech blbě. Mně blbce nikdy nestačila jedna malá sklenička. Celé dny jsme buď šli do kopce nebo z kopce. Po rovině se chodilo málokdy. Rovinu začnete mít hodně rádi.

Na cestě do Setti Fadma

Z vesnice do vesnice to je přesně den chůze. Místní to dávají za polovinu času.

Přes den jsme jedli ořechy s medem. Na začátku našeho treku jsme koupili sedm takových tyček od jednoho Berbera v horách. Říkal, že jsou pro nás dobré. Měl pravdu. Pili jsme vodu, občas pomerančový džus, doplňovali tekutiny z jablek.  A když to jen šlo, koupili si Coca Colu ve skleničce s arabskou etiketou.

Aroumd Maroko

Aroumd při návratu z Toubkalu. To nebe tak opravdu byloFakt.

Ve druhý den treku nás na oběd pozvala trojice mladých z Casablancy. Měli jsme stejnou cestu, na horskou boudu pod Toubkal. Oni šli s mulou, průvodcem a kuchařem. Když zjistili, že my jsme jen dva a že nemáme ani mezka, ani průvodce, ani kuchaře, jen ty ořechy, nedali jinak a že s nimi musíme poobědvat. „My tu máme takové pořekadlo. Když je dost jídla pro jednoho, tak je dost jídla pro dva. Když je dost jídla pro dva tak je dost jídla pro čtyři. A tak se to dá násobit až do nekonečna.„, vysvětlila mi s úsměvem holčina a upravovala si přitom svůj šátek na hlavě. Štědrost místních Muslimů pak poznáváme každý další den.

Příště chci na treku svého vlastního kuchaře. Chlapi tu vaří famózně:

Oběd s Maročany

Nandáváme mačky. Jsme skoro na vrcholu. Je silný vítr, slunko a výhledy dávají energii:

Výšlap na Toubkal

Na refugiu jsme měli dva dny nucené aklimatizace. Na Toubkal se pak šlo lehce. Lehčeji:

Mačky, prašan a Toubkal v dáli.

4 167m do nebe. Rychlá fotka, abych tomu i dole sama věřila. A pak klouzačka dolů!

Na vrcholu. Toubkal. 4 167m.

Berbeři a Arabové se moc nemusejí. Přitom je spojuje Alláh, pohostinnost a nadšení pro dobré jídlo. Mně by to ke štěstí stačilo:)

Náš berberský hostitel. Techeddirt.

Vedro přes den, v noci zima. Alespoň pak nemyslíte na blbosti:

Spaní v Timichchi.

A takhle nějak vypadá to moje štěstí. Teplo, jídlo a horský vzduch:

Klasická večerní pohodička v dece.

Lucie Radova

Lucie Radova

Cestovatel & Novinář at Česká TV & Koktejl
Dělám jen co mě baví. Už od roku 1985. Momentálně to je cestování.
Lucie Radova

Latest posts by Lucie Radova (see all)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *