Maroko bylo hodně dlouhou dobu číslo jedna na mém seznamu zemí, které musím navštívit. Když jsme se v září minulého roku rozhodovali, kam pojedeme nomádit, vyhledala jsem už podruhé v Google Maps Gran Canarii. Byli jsme tam v únoru téhož roku [klikněte zde…]
Upřímně, do Maroka jezdíme kvůli žrádýlku. Zelenina, ovoce, ryby, maso, bagety, croissanty, neskutečně lahodné ovocné džusy – všechno tu chutná líp než v ČR a vše je za zlomek ceny než u nás. Tím pádem si toho všeho dobrého můžeme dopřát [klikněte zde…]
K třicítce jsem si věnovala dobrý dárek – začaly mě bavit hory. Do Maroka jsem proto odjížděla s jediným jasným plánem: vylézt na jeho nejvyšší bod ukrývající se v pohoří Vysokého Atlasu, Jebal Toubkal 4 167m. A vzít kameru s sebou. Moje první čtyři [klikněte zde…]
Sedm dní jsme nomádili Vysokým Atlasem. Spali u Berberů, snažili se pochytit pár jejich slov. Jedli tažíny s kuřetem, tomatovou polévku a jablka. V chudších vesnicích jen tažín s kližkou, k snídani med a jablko. Ráno v pět se budili [klikněte zde…]
Čekají nás velké změny. Nedramatické. Změna pražské adresy. Měsíc v Maroku. Moje první čtyřtisícovka. Dobrovolné mrazy v horách Atlasu. Omezení denního komfortu za tažínek, arabský život a lechtání na čele. Obávám se, že al-Maghrib (المغرب) mě může jen zklamat, čekám od něj [klikněte zde…]
Čeká mě měsíční alkoholový detox a intenzivní kurz francouzštiny. S sebou beru zimní bundu a kočku. Držte mi palce ať neumrznu, jedeme do Afriky! Jo a ten LP je z pofidérního roku 1995, celkem vintage … Na všechny cesty s kočkou [klikněte zde…]