Po světě cestuji od roku 2004 …

… tehdy jsem poprvé sama vyjela do zahraničí. Jako au-pair na sedm měsíců do Londýna. Zážitek k nezaplacení. Teď jsem za tu šprtku, která po maturitě s obrovským kufrem v autobuse Student Agency po 16ti hodinách dojela do Londonu, nesmírně vděčná.

Bylo to to nejlepší, co jsem mohla pro sebe udělat. Během toho více než půl roku jsem se naučila perfektně leštit mramor a celkem obstojně anglicky. Svět mi ležel u nohou.

Zbývalo vymyslet, jak za nula peněz objevit zeměkouli. Plán byl jednoduchý. Opět se stát studentem a zapojit se do evropského budování kontinentálního přátelství. Tedy přihlásit se do všech programů, které vám platí za to, že v nich jste:)

Díky tomu přišel rok ve Francii a na Korsice, tři měsíce v úžasném Berlíně, dva měsíce „studia španělštiny“ v Barceloně. A pracovní prázdniny v USA. Každodenní dělání kafe a prodávání triček s krabími motivy mi vydělalo na první velkou baťůžkářskou cestu – pět týdnů ve Střední Americe. Před odjezdem jsem měla obrovskou trému. Představovala jsem si, jak nás místní zapíchnou na prvním rohu. Nezapíchli, ale trému mám před každým odjezdem dodnes. 

Pak se objevila Šárka a cestovatelský festival Kolem světa. V roce 2012 vyhlásili soutěž o letenku kolem světa a já vyhrála. Mohla to být jen jedna z dalších dovolených kolem světa, ale nebyla.

Změnila mi život. 

Díky Cestě vznikl tento blog. Na to se nabalilo psaní a natáčení pro cestovatelské magazíny a pořady, moderování Travel Journalu a nabídka z redakce Objektivu České televize. Za poslední dva roky jsme tak natočili a odvysílali reportáže z Kostriky, Panamy, Špicberk, Maroka, Gran Canarie a Réunionu.

Na konci roku 2015 jsem se naštvala na manžela a vyrazila z Porta do Santiaga de Compostela. Z pouti vznikl příspěvek do Objektivu, na který jsem namyšleně pyšná. Stál mě totiž zničená chodidla, ramena a boky na kterých jsem měla zavěšenou svou těžkou krosnu se stativem, kamerou a mikrofony.

O rok později jsme se můj manžel a já projížděli v pronajatém tuktuku Srí Lankou. Ukázalo se, že tuktuk je geniální seznamovací prostředek. Tehdy jsem se do toho tříkolového monstra zamilovala natolik, že jsem pár měsíců poté, co jsme se z ostrova vrátili, vydala na velkou expedici právě v těchto vozítkách. To byl začátek šesti měsíčního dobrodružství skrz Jižní Ameriku. Tuktuky jsme pořídili v Kolumbii a za téměř půl roku a něco přes 13 000 km dojely do Uruguaye, odkud jsme poslaly tuktuky do Česka.