V pondělí vyrážím na Velký balkánský roadtrip. Můj úplně první, krásný, dokonalý! Během dvou týdnů se potřebuji dostat do Istanbulu a zpátky. Poloostrovem prosvištím s řidiči Blablacaru. Už mám naplánovanou cestu tam, ještě se dostat zpátky:) Zatím jsem z projektu opravdu nadšená, Balkán jsem do této chvíle dost zanedbávala. Zároveň mám z cesty samozřejmě hrozitánskou hrůzu … ostatně jako vždy:)
Maroko bylo hodně dlouhou dobu číslo jedna na mém seznamu zemí, které musím navštívit. Když jsme se v září minulého roku rozhodovali, kam pojedeme nomádit, vyhledala jsem už podruhé v Google Maps Gran Canarii. Byli jsme tam v únoru téhož roku a byla tam děsná zima. Při představě, že tam zase v listopadu klepu kosu v péřové bundě se mi vůbec nelíbila. A tak jsem kurzorem na svém zapatlaném displeji posunula trochu více doprava a hle, Afrika a v ní MAROKO! V Africe přece nemůže být zima ne?
Upřímně, do Maroka jezdíme kvůli žrádýlku. Zelenina, ovoce, ryby, maso, bagety, croissanty, neskutečně lahodné ovocné džusy – všechno tu chutná líp než v ČR a vše je za zlomek ceny než u nás. Tím pádem si toho všeho dobrého můžeme dopřát i několikanásobně více a zároveň nešikanujeme naší peněženku. Jen se po těch všech dobrotách tloustne stejně jako u nás … (což mě samozřejmě hrozně trápí).
V únoru jsem byla hostem Karla Šípa v pořadu Všechnopárty! Úžasný zážitek. Pan Šíp si mě na deset minut pozval do svého kabinetu. Křeslo jsem měla pohodlný, před výstupem jsem dostala ledovou vodu a dlouhé objetí od charismatického pana Pavlaty. Vůbec by mi nevadilo tam chodit každý týden …
A také jsem se ještě před výstupem seznámila s třetím hostem. Seznámení probíhalo takto:
Dobrý den, já jsem Lucie, s jakým příběhem tu dneska jste?
– No já vlastně nevim.
Hm. To je divný, neznámej člověk a neví proč je hostem Karla Šípa. Tak to asi půjde jako první. (První chodí ti nejméně známí).
– Tak já dělám trochu do hudby víte. Tak asi proto.
Aha. Nějaký začínající muzikant, pěkné! „A jak se ta vaše kapela jmenuje?“
– Tata Bojs.
Omg.
Mezitím přišla paní produkční:
Tak paní Radová, Vy půjdete první. Před panem Mardošem.
Díl je online ke zhlédnutí na ofiko stránkách ČT: klik zde.
V polovině minulého roku jsem s Travel Service řešila kompenzaci k mému zrušenému letu z Prahy do Valencie. Přístup letecké společnosti mi přišel natolik bizarní, že jsem o něm z legrace začala psát blog. Po pár měsících a hodně zvláštní komunikaci, se mi nakonec podařilo vykompenzovat plnou částku, tedy 10 984 Kč (jak se mi to povedlo – klik zde). Po zveřejnění návodu, jak úspěšně kompenzovat, se mi začali ozývat lidé se svými případy – ať už úspěšně či zatím neúspěšně vymoženými náhradami. Vybírám pár z nich, nechť vás inspirují!
Abyste se nemohli vymlouvat, že nevíte jak na to. Svatojakubská pouť – dobrodružství, které začíná za dveřmi vašich domovů. Kdo má líné nohy jako já nebo krátkou dovolenou, nechť se k cíli přiblíží dopravním prostředkem. Vyrazit můžete kdykoliv, to vám garantuju. Já vyšla v nejméně doporučovanou dobu – 31.12.2015. Lilo jako z lavoru úplně celou dobu. Byla jsem mokrá naprosto, stále, furt. A tím furt myslím, furt. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat …
Nikon rozjel pohádkovou soutěž o pohádkový foťák Nikon 1 J5. Na poslání soutěžní fotografie máte celé tři dny, tak nabijte své foťáky, mobily, foťte a ukládejte na Instagram! Pro inspiraci přidávám sérii fotek „Bílá paní“ od mé oblíbené fotografky Alžběty Jungrové. Na mém veledíle ještě pracuju, pokud to nestihnu, tak máte velkou šanci vyhrát!
Jako dobrý, ale můj „Jak šel Honza do světa“ bude lepší:
Před pár minutami jsem koupila letenku do Porta. Odtud to je přibližně 220 km do španělského Santiaga de Compostela. Dojít do Santiaga můžete tisíci způsoby. Já se rozhodla pro tuto zimní pouť, nechám si narůst fousy, budu balit cigára a až se vrátím vést důležitý řeči. Jak to půjde, napíšu sem krátký blog, jinak mě sledujte na FB nebo mém instagramu. Ty si vzít nenechám!
K třicítce jsem si věnovala dobrý dárek – začaly mě bavit hory. Do Maroka jsem proto odjížděla s jediným jasným plánem: vylézt na jeho nejvyšší bod ukrývající se v pohoří Vysokého Atlasu, Jebal Toubkal 4 167m. A vzít kameru s sebou.
Moje první čtyři měsíce do nebe.