K třicítce jsem si věnovala dobrý dárek – začaly mě bavit hory. Do Maroka jsem proto odjížděla s jediným jasným plánem: vylézt na jeho nejvyšší bod ukrývající se v pohoří Vysokého Atlasu, Jebal Toubkal 4 167m. A vzít kameru s sebou.
Moje první čtyři měsíce do nebe.
S další video výbavou to dělalo sedm kilo nadváhy. To člověka donutí si další položky v krosně pořádně promyslet. A to tak, že si už nevezme nic. Sedm dní v horách pak vegetuje v jednom triku, dvou funkčních mikinách a péřovce. K tomu každý den vypije pár skleniček přeslazeného čaje, sní hrst ořechů s medem, jedno jablko a k večeři tažín s kližkou. A je nejvíc šťastný.
Vylézt na Jebal Toubkal není zas až tak těžké, tedy alespoň v létě. V zimě, která ve Vysokém Atlasu oficiálně začíná 1. listopadu, to je horší. Vyvodila jsem si to alespoň z komentářů horalů a místních cestovních kanceláří, které výstup na Toubkal organizují pouze do konce října. Že v Maroku umí napadnout pořádně sníh jsem poprvé zjistila při rešerši na konci září v Praze. Podruhé, když jsem se prvního listopadu probudila do sněhové vánice na horské chatě pod Toubkalem. Ten den pro nás bylo nemožné se na vrchol dostat. Počkat den na lepší počasí mi připadalo snesitelnější, než to nyní vzdát a vrátit se zpět. Hory však dokáží být nevyzpytatelné …
Klikni a hraj!
Výstup na Jebal Toubkal
Výchozí bod: vesnice Imlil
Do Imlilu se pohodlně dostanete z Marakéše busem. Cesta trvá cca 75 minut a cenu si musíte vyhandlovat. Zatímco tištěný průvodce tvrdil, že jízdenka pro jednoho vyjde na 17dh, ale že po nás budou chtít možná 30dh, tak řidič nekompromisně požadoval 100dh. Nakonec jsme ho ukecali na těch 30dh. Takže good luck:) Busy vyjíždí z centra Marakéše, viz mapka níže:
Ubytování & jídlo
Pokud nechcete spát pod stanem a vařit si ze svých zásob, pak můžete veškerou kempink výbavu klidně nechat doma. V Imlilu nebo Aroumdu se pohodlně vyspíte v tzv. gite. V základně pod Toubkalem se spí v refugio/refuge. Jídla je všude dost, hlad mít nebudete.
První den vyrazíte z Marakéše a dojedete do vesnice Imlil. Někteří horalové zůstávají zde (je tu větší výběr ubytování, možnost nakoupit zásoby, najmout kuchaře, mezka …) Druhý den pak vyjdou přímo do refugia (cca pět hodin výstupu).
Klasická večeře, tažín a chléb. Někde dole pod bramborama bude kližka … (foto z Tacheddirt)
My jsme první den přejeli z Marakéše, vystoupili v Imlilu a vyšli do vesnice Aroumd (cca hoďka výstupu). Žádné zásoby jsme nekupovali. Vykašlali jsme se také na mačky, průvodce a mulu (k mé smůle). V Aroumdu jsme přespali u Ibrahima v jeho gite Dar Imperial. Je to naprosto nové ubytování, s krásnými útulnými pokoji, čistou koupelnou a úžasnými výhledy na Jebal Toubkal. Co je také hodně důležité, že hostitelé vlastní velkou zásobu heboučkých a hlavně teplých dek. A že naprosto neskutečně dobře vaří. K večeři jsme měli buď kuskus nebo tažín. Samozřejmě tomatovou polévku, čaj a ovoce jako dezert. K snídani je většinou marocký chleba s marmeládou, medem a taveným sýrem (ten je všude). Když se optáte, tak vám maminka udělá i palačinky.
- Ubytování u Ibrahima v Aroumdu: Dar Imperial – www stránky klik zde, popř. recenze na Tripadvisor klik zde
- My platili 200 Dh/2 osoby/noc (1dh = 2,5 Kč). Cestovali jsme ovšem mimo sezónu, takže se připravte na cca 250Dh/dvěosobynoc.
Náš pokoj u Ibrahima.
Druhý den jsme vyrazili do refugia pod Toubkalem. Po cestě je spousta malých občerstveních. Snad každou hoďku si můžete dát čerstvý pomerančový džus, coca-colu, něco malého k jídlu (viz moje reportáž pro ČT). Tahat s sebou jídlo opravdu nemá smysl. Koupili jsme také pár tyčinek s ořechy a medem. Byly výživné a super k obědu (spolu s čokoládou:)
Po čtyřech hodinách stoupání, přesně v 3 207 m.n.m., si můžete vybrat z následujícího ubytování:
- Refugio du Toubkal (je levnější, spartanštější a my v něm spali) – www stránky klik zde. Letní sezóna je levnější než ta zimní (začíná 1. listopadu). Spí se na palandách s dalšími lidmi (pokoje jsou pro deset a víc nocležníků). Deku na noc dostanete. Jen se připravte, že v ní před vámi už pár lidí spalo. Stejně tak někdo slintal na váš polštář.
- S sebou!!! Ručník, mýdlo, toaletní papír. Ani jedno jsem neměla a i tak jsme přežila, nicméně …
- Spacák není třeba.
- Snídaně i večeře jsou dobré. Večeře výživná – tažín, kuskus nebo těstoviny s červenou omáčkou. Jo a nedá se platit kreditní kartou. Ceny na www stránkách refugia najdete v Eurech, ale normálně se platí v dh.
- Les Mouflons – je novější, dražší a luxusnější než jeho kámoš nad ním – www stránky klik zde.
- Stanování – v okolí obou refugios si můžete rozložit stan. Domluvte se jen s horskými vůdci kde a za kolik. V rámci tohoto poplatku pak můžete použít i WC a společné prostory chaty s krbem, za další příplatek teplou sprchu.
Výstup & mačky
Spát se chodí velmi brzy a vstává se ještě před rozedněním. Dnes musíte dobýt vrchol! Od horského vůdce Brahima jsme si museli vypůjčit mačky (jeden pár 100Dh). Na vrchol se jde cca 3 hodiny. My vyrazili 2. listopadu a už jsme je potřebovali. Pokud jste je nikdy neměli na noze jako já, tak se toho vůbec nebojte. Není vůbec složité v nich jít, naopak vám výstup velmi usnadňují. Jen ta moje pravá se furt lámala takže jsem ty ozubené konce měla dost šejdrem. Rozhodně si mačky před výstupem seřiďte (utáhňete šrouby) a zeptejte se Brahima jak se „crampons“ instalují na nohu. Já to třeba nevěděla a nebýt Dana, tak se ve srázu asi dost divim.
Jo a nezapomeňte hole!
Sestup
Ten samý den, co jsme dosáhli vrcholu, jsme sešli zpátky do Aroumdu za Ibrahimem. Ubytovali se, dali si teplou sprchu (konečně!), použili mýdlo, ručník, dali si výborný kuskus, vyspali se a druhý den vyrazili dál, za dalším marockým dobrodrůžem.
TIPY
MULY A PRŮVODCI. Pro výstup na Jebal Toubkal víc info opravdu nepotřebujete. Cesta je výborně značená, resp. vyšlapaná, takže se nemůžete ztratit. Terén není náročný, takže nepotřebujete ani nosiče nebo mulu. Na druhou stranu to může být zážitek. Kuchař vám totiž uprostřed cesty uvaří předkrm z čerstvé zeleniny, voňavý tažín a ještě přidá ovoce. Průvodci jsou hodně sympatičtí kluci, muži, co mluví dobře anglicky. Takže jestli vás láká mít místní společníky, neváhejte!
Nakonec jsem si mulu pořídila.
VODA. Na cestě není příliš možností, jak si doplnit vodu z pramene. Doplňovali jsme vlastně takto jen jednou. V ostatních případech jsme nevěděli, kolik koz a beranů si v nich udělalo ranní koupel. Voda je k dostání na ubytováních i po cestě za 10dh. Mimo trasy na Toubkal se vždy ráno zeptejte, jak to po cestě vypadá s vodou. My jsme vždy ráno koupily dvě 1,5l a vystačili si s nimi v pohodě na celý den.
KNIHY A MAPY. Pokud budete chtít jít víc, než jen na Toubkal, pak si pořiďte tištěný průvodce od Alan Palmer: Moroccan Atlas the trekking guide – klik zde. K dostání je jak v ČR (např. Neoluxor) nebo Book Depository (o stovku levnější, doprava je zdarma) – klik zde. My jsme podle něj šli další trek v rámci Atlasu a mohu ho jen doporučit. Super mapky nakreslené rukou, dobré tipy na ubytka, GPS souřadnice. Klasické mapy prý nejsou úplně přesné, podle tohoto průvodce se jde na jistotu. Nicméně, zabloudit i bez map by bylo těžké. Až se budete ztrácet, zeptejte se místních na směr a budete v pohodě.
POČASÍ. Na Toubkal se dá lézt celoročně. Jen občas je docela velký vedro a občas je docela hodně sněhu. My lezli v listopadu a bylo to super. Počasí jsem kontrolovla na této stránce: Mountain forecast klik zde. Na internetu najdete spousty článků, které z výstupu po 1. listopadu dělají horor akci. Není to pravda. My měli hnusně jeden jediný den. Tak jsme prostě zůstali na chatě a vegetili. Druhý den jsme se sluníčkem vyrazili na Toubkal. Byl to překrásný zimní trek, dokonce snad lepší, než ten letní (ne že bych mohla srovnávat).
OBLEČENÍ. Zkušení horalové toto nepotřebují zná. Pro mě bylo zimní trekování premiérou a dost jsme se divila, co všechno potřebuji. Užívala jsem si tedy naprostého komfortu:
Módě jsem vždycky dost rozumněla …
1. Podprsenka Sensor (ta nejlevnější)
2. Bombarďáky Icebraker (aby mi nemrzla pipina)
3. Neprofukavé kalhoty na běžky Craft – při výstupu jsem je použila jako legíny. Jinak jsem v nich celou dobu chodila.
4. Nepromokavé kalhoty Patagoina
5. První vrstva s dlouhými rukávem a roláčkem – Patagonia (Merino) – něco podobného najdeš také klik zde
6. Druhá vrstva s dlouhým rukávem Devold (Merino)
7. Fialová péřová bunda Patagonia (strašně moc doporučuju, je výborná) – pro inspiraci klik zde
8. Růžová nepromokavá bunda Patagonia (Gore-tex) – mám ji už tři roky a furt drží! Už ji neprodávají, ale mají jiné, novější! – klik zde
9. Teplé palčáky a ještě teplejší čepici s ušima
PATAGONIA. Oblečení od této značky nosím od své cesty kolem světa. Občas mi dají pár kousků, které pak další roky nesundám. V Praze najdete jejich obchod na Náměstí republiky. Kromě nejnovějších kolekcí tu je i outlet s velkým výběrem. Odzkoušeno na mé citlivé pokožce:) Klik zde pro český obchůdek.
MOJE ZDROJE. Při přípravě jsem vycházela z těchto dvou super článků. Dva pokusy o výstup na Toubkal s dobrými postřehy, fotkami a odkazy – klik zde (první, nepovedený pokus) a druhý povedený pokus – klik zde.
A samozřejmě, Lonely Planet. Teď k dostání v češtině s 50% slevou (je z roku 2012). Klik zde.
Jestli se někdy vydáte do Maroka, tak Toubkal nesmíte minout. Někdy brzy sem hodím ještě náš pěti denní trek po Atlasu a Berberských vesničkách. Zatím si můžete přečíst první dojmy – klik zde. Máte další dotazy, otázky? Napište mi je do diskuze pod článek, ráda na ně odpovím! Ahoj, Lu
- 5 dárků pro cestovatelky - 6.12.2022
- Španělské babí léto - 8.9.2022
- Best Sustainable Sunglasses You Can Buy Local - 25.7.2022
7 comments
Ahoj Lucko,
super popis, a hlavně nejnovější na CZ webu. Píšeš, že jste spali na Refuge de Toubkal http://www.refugedutoubkal.com/
Tam máme spát taky. Je třeba spacák nebo ne? Informace se totiž různí. Pán z chaty (Hamid) nám napsal, že spacák si máme vzít.
A druhá věc – píšeš, že jste jeli busem z Marakéše přímo do Imlilu. Z toho terminálu, co máš v mapce? je bus nějak značený = číslo, intervaly… Právě váháme, zda ten bus využít, nebo jet přímo taxíkem z letiště – jsme 4 kluci. O tom busu jsem se nikde jinde nedočetl.
Ahoj Martine, díky za tvůj dotaz!:) K dopravě: Autobusy do Imlilu žádné číslo nemají, jsou to takové staré busy, které odjíždějí, když jsou plné pasažérů. Tyto „busy“ staví naproti benzinové pumpy (jak popisuju v článku – je tam i mapička, mrkni na ní). Jízdní řád také není, prostě odjedou, když jsou plní. Nejspíš budete jednou po cestě přestupovat – ale to neřeště a nikomu už nic neplaťte (ani to po vás asi nebudou chtít). Jde to o, že vás bude jen pár, co se z Marrákeše vydá do Imlilu, takže vás pak přehodí do menšího nebo nově naplněného busu. My jsme na stanoviště busů došli dopoledne, zeptali jsme se kdo jede do Imlilu, pak chvilku smlouvali a za pár minut už seděli uvnitř. Může to samozřejmě trvat i dýl, to když vám bus ujede a budete čekat na další cestující … Možná se na letišti zeptejte, kolik by stál taxík do Imlilu, nebo alespoň do Asni (to je vesnice před Imlilem, kde asi budete přestupovat). Třeba se vám to ve čtyřech vyplatí …
Co se týče spacáku – my jsme žádný neměli a Ahmed nám půjčil deky. Ty deky asi nikdy nikdo v jejich dečím životě nepral … Spali jsme tam dvě noci a žádný blechy jsem z nich neměla, takže asi v pohodě:) Dek tam mají hodně, nemůžu ti slíbit, že se na tebe dostane, ale kdybych tam šla dnes podruhé, tak s sebou rozhodně spacák nepotáhnu. Taky je otázka jestli třeba deky nezrušili, protože je letní sezóna … to bohužel nevim.
Jestli máš další dotazy, tak se klidně ptej. Ráda pomůžu! Kdy vyrážíte? My snad příští týden do Anti Atlasu, tam bude teploučko:) Zdravím! Lu
Děkuji Lucko za tipy. Odlétáme zitra, pan Hamid z chaty nabidl zpáteční odvoz letiště – Imlil- Marakes za 80€, což se zdá i dost, nebo?
No spacák necháme doma, snad to bude ok
Tak záleží, jak se to vezme. Cesta na letiště stojí taxíkem (v noci) 100 MAD. Nevím v kolik do Marrákeše dorazíte, ale jestli to bude později odpoledne, tak už možná do Imlilu nesežente bus (možná, jistě to nevím). Takže budete muset přespat ve městě. Druhý den busem to budete mít za těch 30 MAD/osoba. Takže celkem to máte za cca 340 MAD bez ubytování v Marrákeši. 850 Kč versus 2 160 Kč 🙂 Asi záleží jestli vám neva dát za pohodlí každý 20 EUR … A také jestli půjdete jenom na Toubkal a zpátky, nebo jestli dojdete do jiné vesnice a odtud pojedete zpátky do civilizace. Ještě můžete zkusit Ibrahima – kontakt je v článku, spali jsme u něj v Aroumndu, je moc fajn. To neznamená, že vám dá nějakou děsně nízkou cenu, ale třeba něco vyhandlujete:) Přeju šťastnou cestu!!!
Ahoj Lucko,
díky moc za článek. V květnu plánujeme na týden trek v Atlasu a zkušenosti by se nám hodily. Jak to prosím vypadá s článkem? 😉
Nebo aspoň hoď jakou trasu jste šli pro inspiraci.
Díky Matěj
Ahoj Matěji! No vidíš, dobrý upozornění! Někdy v příštím týdnu bych to mohla napsat a hodit na net:) Čus! Lu
Právě jsem se vrátil z treku a přidávám své postřehy.
Takže na letišti na nás čekal taxík, byli jsme 4 kluci a za 400DH nás odvezl za 90min do Imlilu. Další den nás za stejnou cenu odvezl i do Marakéše. Brali jsme to z důvodu pohodlnosti a časové úspory. V Imlilu je spousta půjčoven s vybavením, snaží se vám je vnutit, ale nemusíte brát. Seženete na chatě. Po cestě je spousta občerstvoven, takže stačí vzít jednu 2l lahev. Džus nebo kola,fanta je za 5-10DH. Na chatě RdT je k mání za 100DH PP = vydatná večeře (polévka harira, tažín, sladkost, čaj) i snídaně (pečivo, máslo, džemy, čaj, káva). Koupíte tu i láhev vody, keksy atd. Záchody a sprchy jsou celkem OK, EU zásuvky k dispozici, na recepci vám nabijí mobil, GPS,atd. Na cestu na vrchol a zpět mi stačily 2l vody. Ted už sníh není, takže není třeba maček. Stačí jen hůlky a svačina.