Home Nepal 4 dny v horách Himalájí

4 dny v horách Himalájí

by Lucie Radova
0 comment

„Všechna letadla do Lukly jsou zpožděná z důvodu špatného počasí.“ Píšou na růžové ceduli, která se houpe na odbavovací přepážce naší letecké společnosti. Za ní sedí vysmátá Nepálčanka, která si povídá se svými kolegyněmi. Zdá se, že ji vůbec netrápí, že nad nejvíce nebezpečným letištěm světa je mlha jak blázen a tudíž tam za poslední týden nepustili jediné letadlo. To v tu chvíli, ale ještě ani netušíme. Poslušně si jdeme sednout před kavárnu a trpělivě čekáme na lepší počasí …

Je osm hodin ráno. Teď bych vám mohla pustit ve třiceti vteřinách zaznamenaný šesti hodinový časosběr. Viděli byste dva otrávený turisty, kteří každou chvíli odbíhají na kafe, k přepážce odbavování, mžourají na růžovou ceduli a doufají, že se změní její sdělení. Přesně po šesti hodinách, tedy ve dvě odpoledne, se opravdu zpráva změní. „Všechny lety do Lukly jsou dnes zrušené.“ Informaci nám potvrzuje i vysmátá Nepálčanka na přepážce a nabízí letenku na druhý den. Na otázku, jestli se už ve skutečnosti poletí odpoví jen pokrčením ramen, úsměvem a když vidí naši beznaděj v očích dodá: „Nejsem bůh. Jak bude zítra nevím, ale spíš si myslím, že se nepoletí.“ Počasí vládne Nepálem. A když je organizování vašeho života závislé na něčem tak nevypočitatelném jako je nepálské počasí, tak vám nezbyde nic jiného, než prostě nechat věci plynout a spoléhat, že co se má stát, se stane. A tak se vracíme do centra Káthmándú s tím, že už se necháme jen překvapovat.

A na rozdíl od prvního dne, kdy jsem měla z města téměř apokalyptický pocit, jsem nadšená. Máme jenom batůžky do hor a tak rychle najdeme ubytko za branami Buddha stupy v Boudhanathu. Ve vzduchu jsou cítit vonné tyčinky a je tu krásný klid. Kontakt na guest house, který má jen čtyři pokoje, ale všechny s naprosto dechberoucím výhledem na Buddha stupa: happinessguesthouse1@gmail.com.

Ve čtyři hodiny ráno nás probouzí čtyři hluboká dunění zvonu. Slyším, jak vibrují tabulky ve starých rámech oken. Cítím, jak vibrace prostupují celým mým tělem, do nohou, rukou, srdce … nikdy před tím jsem tohle nezažila. Bylo to tak příjemné, že jsem zase za chvíli spala se sny, které si nepamatuju.

Druhý den jsme na letiště šli bez velkých očekávání. Koukám, že růžovou cedulku už holky ani nesundávají. Lety jsou opět opožděny a když se do fronty zpožděných letadel dostává i náš spoj do Lukly, voláme našemu agentovi a prosíme ho přebookovat náš let někam, kam dneska doletíme.

A tak za další hodinu a půl vystupujeme na malém letišti v Pokhaře. Nechat věci plynout se nám začíná vyplácet. Je teplo, počasí plné sluníčka a tak by to mělo zůstat minimálně další dva dny. Obdivně koukáme na horský masiv, který se táhne kolem celého města. Annapurna. Přijde vám, že je tak kousek. Ale klame svou velikostí. Ve skutečnosti je desítky kilometrů vzdálená. Prvního místňáka, na kterého narazíme se ptáme, kam do Himalájí máme vyrazit. Máme jen pět dní a nechceme spěchat. Spěchání se v Nepálu moc nenosí, přináší totiž problémy. Necháme si doporučit Mardi trek, který se podle strýčka googlu dá zvládnout za šest dní. V místním turistickém centru vyřídím povolení k lezení po horách během hodinky a druhý den kolem poledne šplháme směrem ke čtyřem tisícům nad mořem.

Praktické info:

Povolení k treku (Trekking Permit)

Povolení k treku je povinné pro všechny. Turisté celkem zaplatím 50 USD (osoba). V případě našeho treku se povolení dalo sjednat přímo v Pokhaře. Na kontrolním stanovišti v horách (tedy dvě hodiny jízdy autem od Pokhary a dvou hodinách stoupání) – povolení nedostanete! Kontrola vás pošle zpátky … Kromě peněz budete potřebovat dvě pasové fotky (zadarmo vás vyfotí přímo v turistickém centru).

Ubytování jsme si dopředu nerezervovali. V dubnu nebyly ubytovny tolik plné. Hádám, že se nějaké místo vždy najde, venku mrznout vás nenechají.

Mardi trek – etapy

Na nejvíce doporučované rozložení etap budete potřebovat 5-6 dní. My jsme šli malinko rychleji a i tak jsme se vždycky na tea housech dost nudili. Pokud se vám půjde dobře, pak bych doporučila tuto etapáž:

  1. Den Khande (1 740m) – Forest Camp (2 550m)
  2. Den Forest Camp (2 550m) – High Camp (3 550m)
  3. Den High Camp (3 550m) – Mardi Himal base camp (4 450m) a návrat do Low Campu
  4. Low Camp – Sidhing (1 280m) – nasedneš do jeepu a necháš se odvézt do Pokhary

Mardi trek se dá zvládnout i za tři dny. Je to ale docela fičák. Musíte mít štěstí na počasí a nesmí vás (jako mě) zužovat střevní indispozice z nadmořské výšky.

Ztratit se na treku nemáte šanci, modré značky a vyšlapaná cesta vás dovedou až na vrchol:

Kolem cesty jsou snad desítky horských restaurací, kde se výborně najíte. Hlady tedy taky neumřete!

Naše paní domácí zrovna chystá dál bhat a budou taky … 

Momo! Který jsem pomáhala vařit, takže se nám celý jídlo trochu rozpadalo, ale v horách chutná i prvně v životě dělaný japonský taštičky:)

Po dvou dnech chůze se les pomalu vytrácel, nahradily ho malý keře až jsme se dostali do kopců s nekonečnými výhledy. 

Pyžamo na trek nepotřebujete. Spí se v čem se jde a jde se v čem spí. Uvnitř je o něco málo menší zima než venku a je dobrý mít s sebou nejrůznější zahřívadla:)

3 964 metrů nad mořem! Za mnou kouzelná Machapuchare, na kterou se nesmí lézt. My tady náš výšlap obracíme na sešlap, vy ale můžete pokračovat ještě nějakých 300 výškových metrů dál, až do Mardi base camp.

Co s sebou:

  • Mačky nebo aspoň neskluzy
  • Pokud půjdete až do Mardi Base Campu tak doporučuju kotníčkové trekové boty nebo alespoň pláštěnku/návleky na spodní část nohou. Nahoře určitě oceníte i trekové hole.
  • Teplé oblečení. Hodně teplé oblečení. Rukavice, čepici, péřovou bundu. Podvlíkačky. Nepromokavé kalhoty. Po cestě vám bude všechno: teplo, zima, mokro. Čistá krása:)
  • Flašku nepálské whiskey – Old Durbar Black Chimney
  • Hodně peněz v hotovosti
  • Čokoládu proti trudomyslnosti.

Namaste!

Co nebudete potřebovat

  • Spacák
  • Jídlo ani pití – pokud budete využívat ubytování na tea housech, tak za to, že se na nich nebudete stravovat, zaplatíte příplatek na ubytování ve výši až 20 USD/pokoj. Jídlo na tea housech má vysokohorskou přirážku, ale není to tak hrozné. Voda se dá koupit na všech tea housech. Himaláje se učí být pet free a tak se už na některých neprodávají lahve s vodou. Zato vám nabídnou vodu ze studánky nebo filtrovanou, kterou si můžete načepovat do vlastní flašky.
  • Mapu. Stezka na vrchol je skvěle značená a pokud byste přeci jenom trochu váhali, tak vás vyšlapaná cesta dovede k cíli. Následujte ji a neztratíte se.

Místní se dívají kolem sebe a tak rychle poznají, když někdo kolem nich potřebuje pomoc. Na zpáteční cestě nám strašlivě pršelo, my se klouzali po blátě z kopce dolů a nemotorně vybírali pády. Jeden místňák se na nás už nemohl dívat a beze slova nám vyrobil dvě hole z pevných klacků. Můj zadek byl díky němu zachráněn asi tak milionkrát … 

Co je ještě dobré vědět:

Himaláje jsou wifi free! Sehnat trochu toho signálu je v horách prakticky nemožné, těšte se na čtyři dny bez pípaní telefonu. Je to boží!

Když vás bude zlobit počasí, nemějte blbou náladu. Počasí vládne Nepálem a třeba vás díky své rozpustilosti přivede na mnohem lepší dobrodružství.

Nechte věci plynout. Nepálští místňáci jsou mistři v řešení neřešitelného. Na každý problém jich mají hned několik. Užívejte svobodu a kašlete na plány.

 

 

Lucie Radova
Latest posts by Lucie Radova (see all)

You may also like

Leave a Comment

Lucie Šimůnek Radová

Lucie Šimůnek Radová

lucie@luckycesta.cz

INSTAGRAM

@2023 – All Right Reserved. 

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Zde Vložte Text Nadpisu

This is AnimateBeautyEffects text