Čekají nás velké změny. Nedramatické. Změna pražské adresy. Měsíc v Maroku. Moje první čtyřtisícovka. Dobrovolné mrazy v horách Atlasu. Omezení denního komfortu za tažínek, arabský život a lechtání na čele. Obávám se, že al-Maghrib (المغرب) mě může jen zklamat, čekám od něj zázraky na počkání.
K tomu lechtání na čele. Může za to dopamin, který je mozku a tělu odměnou za zvědavost. Čím více nových věcí, tím víc dopaminu a tím víc lechtání na čele. Anamnéza novinářů. Díkybohu jsme na něm závislí. Večer jsem svůj objev nadšeně popisovala DaNkovi. Občas ho děsím: „Hele Dane, super věc. Už jsem zjistila proč mě svrbí na čele.“
Plánujeme divoce. Když DaNovi rukama nohama divoce nadšeně vyprávím, jak přelezeme Toubkal (4 167m) a pak se budeme pár dní plahočit panem Titánem Atlasem, dívá se přísně. Pak sedne a dlouho do noci luští mé podklady. Občas u toho zachraptí. Nikdy nevím, jestli je to dobře nebo, že mám smůlu.
Zatím si snažím urovnat myšlenky. Nutně se potřebuju naučit vařit dušené jehněčí v keramické nádobě, nechat si vydrbat záda v hammamu, dobít Toubkal (bude to krutá bitva), přivézt si domů několik neprakticky-orientálních lamp, keramiky a koberců. Nízkonákladovky za mé nadšení vesele inkasují peníze. Je to děsně nespravedlivé. Letenky by se měly prodávat na kila – jedno jestli pasažérova nebo jeho zavazadla.
V jednom díle vážili detektiva Poirota. Nemůžu tu scénu najít, ale bylo to děsně vtipný.
Těším se Tě Maroko. Moc. Lu
- 5 dárků pro cestovatelky - 6.12.2022
- Španělské babí léto - 8.9.2022
- Best Sustainable Sunglasses You Can Buy Local - 25.7.2022
2 comments
Ahoj Lucie.
V únoru se chystáme do Maroka,sice nemáme v plánu výstup na Toubkal,ale nějaké treky a výjezd do pouště bychom chtěli uskutečnit,k tomu ještě návštěvu památek Fes a některá další města.
Chci se vás jenom zeptat,vzhledem k mediální hysterii vůči muslimům,která znervozňuje některé členy výpravy ,na váš pocit a názor ohledně bezpečnostní situace v Maroku
Ahoj Michale!
V únoru by ten Toubkal byl asi stejně dost náročný, přestože ne nemožný:) Maroko je naprosto bezpečné. Vůbec se nemusíte ničeho bát. Dost bych se i divila, kdyby nám někdo něco ukradl. Když jsem si nechala mobil na stole v bistru, tak mě hned místní upozorňovali, abych na něj nezapomněla … Maročtí muslimové jsou moc fajn. Velmi přátelští, pohostinní a mají hodně podobný smysl pro humor jako my. Maroko si určitě zamilujete!!!:) Užívej, Lucka