Close

TVÁ SUPERCESTA: Na vietnamské svatbě

Pavel Zubek / má své vlastní www stránky. Tedy hned několik:) Zrovna teď ho pohltily obrovské stroje (a jelikož je z Třince, tak se není čemu divit:). A to tak, že se za nimi vypravil například i na Ural, fotky z této „industriální expedice“ opravdu doporučuji zhlédnout! Odkaz zde 🙂 Jeho úžasný příběh, je ale z úplně jiného kouta – ze svatebního veselí, které zažil minulý rok ve Vietnamu! (A také jasný důkaz, že Vietnam si můžete náramně užít a nedat na mé zkušenosti🙂

Motorka ve Vietnamu

Novomanželé na tradičním dopravním prostředku.

Zřejmě každý člověk, který chce poznávat cizí kraje a cizí lidi, jednou opustí cestování ve smyslu dovolená v Chorvatsku nebo cyklovýlet do Rakouska, ale vydá se na jiný kontinent. To zákonitě potkalo mě s manželkou. Rozhodování, kam vyjet, nám ulehčil můj bratr. Rozhodl si totiž vzít za ženu dívku z Vietnamu. Svatba bude probíhat u nevěsty doma a my budeme svědci!

Družičky na svatbě byly krásné

S krásnými družičkami

Přistupujeme na zlikvidování našeho rodinného účtu. Platíme letenky, víza, očkování a zbytek peněz bereme na útratu. Dokonce sebou bereme štangli  lovečáku  bo kdo ví, co nám v té Asii budou vařit k jídlu?! Hady či potkany? Vždyť na internetu je fotek  s  touto stravou neúrekom!

Zima, co leze do morku kostí

Jsme v provincii Thai Binh nedaleko Tonkinského zálivu, tedy na severovýchodě Vietnamské socialistické republiky. Je konec ledna. Zima. Tady nesněží, ale neustále mrholí a je neskutečná kosa, asi 10°C. Když si uvědomíte, že domy nemají topení, tak je to na marodku. I kamery či foťáky kvůli vlhkosti nechtějí plnit svou funkci. Domorodci jsou však v pohodě. Všude nás oslovují: „Hello!“ a vztyčují „Véčko“ tak, jak to dělal náš nebožtík prezident Vašek Havel. Victory. Porazili jsme Američana! I když v komunistické zemi, tak svou svobodu si uhájíme před kýmkoli!

Na svatbě se netančí!

My už však vnímáme svatební přípravy, zvyky, obřady, ale i hostinu. Nevěsta má stejné bílé šaty jako ty naše holky, ale hostů přijde na 400! Dárky se nenosí, ale peníze. Však mladí vědí, co potřebují. Hosté ve formě Karaoke novomanželům zazpívají různá přání. Mezi tím se hoduje: rýžové dorty se sušeným kozím masem nebo malinké pražené vlaštovky či co je to za ptáčky? Prý je to Čip čip a jí se to celé i s kostičkami, jen zobáček se vyplivne. Babičky a staré tetičky žvýkají betel a všichni pijí zelený čaj. Jen my Evropané do sebe lejeme Hanoi vodku o síle 29% alkoholu a zapíjíme to rýžovým pivem. Až nám to vleze mírně na palici, tak začneme tančit. No, to jsme tomu dali! Vietnamci se smíchem popadají za břicha, řvou, až jim slzy tečou po tvářích a všechno točí na mobily a hned telefonují sousedům  ať okamžitě dorazí na svatbu. Běloši se zbláznili! Poskakují po place jako postřelení! Už jsme to zjistili! Vietnamci netančí! Proto přenecháváme naše partnerky Vietnamcům, ať si to zkusí. Pár odvážlivců, ovlivněných spoustou zeleného čaje a možná plechovkou píva se chytá příležitosti a bere nás chlapy kolem pasu a poskakují do rytmu. Ženy zase tančí s holkami. Snažím se jim vysvětlit účel tance mezi mužem a ženou, ale nechápou….

 Čip Čip se nám jaksi nechtělo jíst, ale na konec jsme to dali!
Čip Čip se nám jaksi nechtělo jíst, ale na konec jsme to dali!

Další dny využíváme na poznání země a lidí. Navštěvujeme totálně znečištěnou zátoku Ha Long pověstnou svými homolovitými ostrůvky, ale zimní mlha nám nedovolí vychutnat si barvy této krajiny.

Vietnam05

Tradiční obydlí a rýžová políčka v SaPa

Rychle a kvalitně Vietnamcem

Také začínáme jíst na ulici a někteří z nás už jedí i paličkami. Jídlo je chutné a levné. Jen si musíte odmyslet zvláštní pachy z kuchyně a totální bordel na zemi kolem stolů. Pak to jde. Některé z nás i přežene, ale není to až tak kruté, jak popisují našinci průjmy v Indii. Dokonce už umíme sami i projít ulici mezi tisíci skútry, na kterých sedí i čtyři lidé najednou nebo převážejí ledničku či dvě živá prasata! Stačí jen do vozovky vstoupit a nezastavovat! Řidiči přibrzdí a pustí vás. Přeji vám pevné nervy!

Ta pravá Sa Pa

Čas se nám krátí, musíme z tropů do zimy na sever, na čínské hranice, kde navštěvujeme SaPu. Městečko položeno vysoko v horách, kde žijí Hmongové.  Menšina,  která zde přišla z Tibetu  a dodnes žije podle původních tradic. Děti nechodí do školy, dospělé nikdo nechce zaměstnat, tak se živí prodejem různých kovotepeckých prací, šperků nebo tradičních oděvů, ve kterých snad chodí i spát. K tomu si na horských úbočích pěstují rýži v terasovitých políčkách. V tomto kraji se mi to moc líbí, netušil jsem, že něco takového uvidím mimo Himálaje.

SaPa Hmongové mají děti už v 15 letech

SaPa Hmongové mají děti už v 15 letech

Vietnam mohu vřele doporučit všem, kteří chtějí poznat Asii a připomenout si tak trochu nostalgicky staré časy… a lovečák jsme přivezli domů. Naučili jsme se jíst hady, hlemýždě, veškerou mořskou havěť. Snědli jsme vlaštovky, ale i potkaní stehýnka.  Za tři týdny pobytu ve Vietnamu  jsme neshodili ani kilo!

Další úžasné příběhy od Pavla na www.bajkor.cz !!!

Lucie Radova

Lucie Radova

Cestovatel & Novinář at Česká TV & Koktejl
Dělám jen co mě baví. Už od roku 1985. Momentálně to je cestování.
Lucie Radova

Latest posts by Lucie Radova (see all)