Praotci Čechu, cestuj!

První reportáž z Réunionu pro Objektiv ČT je na světě (klik zde)! Mám z ní obrovskou radost:) A dost mě baví momentální situace, kdy video vkládám na web. Sedím naproti oknu s výhledem do středně ošklivého letentského vnitrobloku. Hovím si ve svém novém, 45 let starém televizním ušáku, na nohou prstové ponožky a nohy zabořené do žeber topení. Pravou ruku mám ledovější než tu levou. Topení hučí až do předsíně, ale teplotu v pokoji stejně nevytáhne na víc než 20’C. A do toho ten Réunion.

Mám strach z výšek a létání … že by rozdvojená osobnost?

Vím, že tam mají teplo. Jako ostatně pořád. Že se Libu právě možná připravuje na odpolední školku angličtiny. V tričku a kraťasech. V hlavě si spřádá plán, jak po vyučování sebere celou rodinu, plavky, ploutve a vyrazí k moři. Jen tak, za deset minut je v moři. Bez drahé letenky, dlouhých přestupů a nepříjemných letušek, které od oceánu dělí mě. Proč ten praotec Čech nemohl jít trochu dál na jih? bim bam bim bam …

„A v Praze kalamita jak na Sibiři
tři centimetry sněhu a u Muzea štyři
Jak v dálce vidim zasněženy Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašny cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach valet … „

od váženého pána z Ostravy.