Kuba, Sandy a dvě Lůci

Nemusíte ani umět číst mezi řádky, abyste z mých cestovatelských postřehů pochopili, že jsem slušný paranoik a hypochondr. Před odjezdem na Kubu jsem proto úzkostlivě sledovala předpovědi hurikánů, korektněji tropických bouří. Vše se zdálo v normálu – moře i vítr se chovaly slušně a tak jsem vyrazila. Dva dny po příletu v Havaně mne ráno probudila smska od kamarádky: „Asi se na vás řítí hurikán.“

Kino/Havana – dnes ani zítra se nehraje … už padesát let

„Mohla bych jít na chvilku na internet?“, ptám se obtloustlé paní domácí v „casa particular“, kde jsem v Havaně ubytovaná. „Chtěla bych se podívat na ten hurikán, co se na nás řítí …“. Seňora Mercedes se na mě pobaveně podívá:“ Si, si. Hurikán je už na cestě, přijde a unese tě.“ Tak takhle tu asi končí kubánské pohádky pro zlobivé děti.

Lůca a Lůca na výletě

Tropická bouře, kterou později pojmenovali Sandy, se jihovýchodní Kubou opravdu prohnala. V době kdy ničila obydlí, elektrické vedení a dopravní infrastrukturu, jsem se schovávala v bezpečí hlavního města. Do Havany se Sandy dostala až za další dva dny, ale už jen v podobě silnějších dešťů a mokrého Malecónu (což dost bavilo turisty.

Malecón – nejpopulárnější havanská promenáda z betonu

Svobodnější?

O Kubě se celkově více psalo. Pár dní před mým odjezdem Raúl Castro povolil svým soudruhům cestovat do zahraničí. Na letišti jsem jich sice pár potkala, ale opravdu cestovat do cizích zemí je pro většinu místních stejně naprosto nemožné – ať už z politických či ekonomických důvodů. Letos tomu bylo 52 let, kdy „zvítězila“ kubánská revoluce, tedy více jak půl století, kdy mladý a hbitý Fidel sám sebe prohlásil za vůdce kubánského lidu. Přestože lidé často žijí v holobytech a nemají pořádně co k jídlu, nevypadají nespokojeně. Kromě kubánského rumu za to může také fakt, že nemohou pořádně srovnávat. Když i padesátiletá žena nepamatuje nic jiného než castrovy metody, tak nemůže nostalgicky vzpomínat na „lepší časy.“ Bojím se, že právě na to Castrovci spoléhají …

Vajíčková prodejna, dneska už došly …

Přivezte knihu!

Říká se, že vzdělání je nejsilnější zbraní, kterou když použijeme, můžeme změnit svět (N. Mandela). Dobrého vzdělání se bojí všechny politické režimy (i ty demokratické), proto si asi snadno představíte, jak vypadá školství na Kubě … Pokud tedy chcete místňákům nějakým způsobem pomoci, přibalte si do svého kufru nebo krosny kromě plavek a vysokého UV faktoru také pár knížek – nejlépe učebnice angličtiny – pro děti i dospělé a pak i nějaké romány či detektivky ve španělštině (pokud nechcete mít problémy, tak raději nechte doma Orwela apod.:). V našich knihkupectvích jich najdete spousty – já například dovezla španělské vydání Saturnina. Knížku pak můžete nechat třeba v hotelu, u paní domácí v „casa particular“, ve školce nebo i na lavičce v parku. Místní se jí už ujmou a navzájem výpůjčí … Jak na to, radí také Člověk v tísni ve svém článku: Odjíždím na dovolenou na Kubu, jak můžu pomoci? ZDE.

Budoucnost národa

Léky i šampóny

Místní budou neskutečně vděční také za léky (jakékoliv včetně vitamínů), mýdla, šampóny, vložky, … Stačí, když si jich vezmete o něco více než potřebujete a pak je jen někomu darujete. V kubánských obchodech tyto výrobky sice najdete, ale pro místní jsou poměrně dost drahé a ne vždy dostupné.

Bacha na mléko a festivaly!

Snad všude na světě mají své oblíbené fígle jak vytáhnout peníze z turistů. V Havaně to jsou nastávající maminky žadonící o mléko pro miminko. Poslední den jsem jedné takové podlehla a šla s ní do místního obchodu koupit mléko. Tam mi řekli, že litr stojí v přepočtu 500 Kč … Tím mě tak strašně dopálila, že jsem ji na ulici před všemi sprdla svou špaňělštinou v infinitivech. Beze slova odešla. Pár dní před tím nás zase přemlouvala jiná holčina, také tvrdila, že je těhotná (spíš měla slušnou pneumatiku kolem břicha) a chtěla pro sebe mléčnou zmrzlinu, že je v ní spousta kalcia …

Já sednu na lep komukoliv …

Další taktikou kubánců je lákání na různé „hudební a taneční“ festivaly. Nás zvali na Buena vista social club festival, který je pouze dnes a zítra!!! Na lep jsem jim skočila hned, protože jsem je dříve děsně zbožňovala. Dále to pokračuje tak, že vás odvedou do baru, který vlastní jejich kamarád. Vaše útrata tam pak stojí pět krát více, než v jiném podniku. Celou dobu vám slibují, že festival: „za chvilku začne“, což se však nikdy nestane …