Patagonie – Torres del Pain(e)

A použitý toaletní papír si vemte s sebou, dejte si ho třeba do kapsy. Při množství, které Vás sem jezdí, to tu pak všude lítá. A za žádných okolností ho nepalte.“, nás k pobavení všech upozorňuje jedna ze střážkyň národního parku Torres del Paine, ještě než vystoupíme z autobusu vstříc patagonskému dobrodružství. Její poznámka však přestane být vtipná ve chvíli, kdy zjistíme, že se tudy poslední požár prohnal před dvěma měsíci – spálil na 145 KILOMETRŮ čtverečních parku a založil ho, jistě neúmyslně, Izraelec, který se snažil spálit použitý toaleťák …

V žádném případě nepalte toaletní papír!

Patagonie – synonymum pro nekončící pláně, jezera, ledové vodopády a ledovce svírané ostrými hranami hor. Pro mne tolik exotická jako pro Patagonce Severní Korea. Patagonie se rozprostírá na nekonečném miliónu kilometrů čtverečních. Přestože její největší část leží v Argentině, nejoblíběnější mezi turisty je národní park na jihu Chile – Torres del Paine.

 

Kvůli zběsilým turistům, požárům a všude přítomnému nebezpečí, je návštěvníkům dovolen pohyb pouze na jasně označených stezkách. Není jich málo, ale dokážu si představit, že v létě (leden a únor) se na frekvetovanějších úsecích cesty tvoří slušné kolony.  Tisíce lidí sem každoročně jezdí hlavně kvůli trase známe jako „o“ (8-10dní) nebo „w“ (4-5 dnů), písmena opisují trasu. Existují však i další možnosti, včetně zdolání určitých částí na koni.

Vyhlížím zkratku … 

Kromě přírodních krás mne dost zaujaly i lidé, které potkáváte (většinou se chytnete nějaké „vlny“ a na tu pak ráno/večer/v průběhu dne narážíte nebo mezi sebou mlčky soutěžíte, kdo dojde do dalšího tábora jako první).

Torres (věže) místo, od kterého se odvíjí celý park.

Vidět to nejkrásnější si musíte zasloužit – míněno vystoupat (tak cca 5 poctivých pražských Petřínů – PPP). Přestože jsou některé úseky náročné, cíle jsou zdolatelné s nejrůznějším vybavením nebo věkem. Neustále mne tak například štvaly dvě holky, které měly jen obyčejné tenisky do města, teplákovou soupravu a plnou polní…

Stručné info:

• Vstupné do národního parku Torres del Paine stojí pro cizince 570 Kč.

• Kempovat se smí pouze na vyznačených místech, většinou zdarma. Jedinou podmínkou je odnést všechen svůj odpad s sebou.

• Kdo prahne po větším komfortu, může si trasu naplánovat tak, aby spal v tzv. refugios nebo hotelu. Vše s vysokohorskou přirážkou – jen postel vás vyjde na cca 800 Kč … za spacák nebo snídani se samozřejmě připlácí.

• Na pár místech trasy (vím o dvou) se dá koupit hodně drahé jídlo (těstoviny, čokoládu) – plechovka piva (120Kč), láhev dobrého chilského vína (456Kč).

• Přelidněno je údajně v lednu a únoru. Začátek chilského podzimu – březen, je tak pro trek jako stvořený. Počasí luxusní – babí léto, v noci zima.