Barevná Afrika

A vlastně mám i pocit, že jsem si Afriku během tohoto intezivního týdne zažila. Siluety černošek s dlouhou šíjí nesoucí na hlavě lavory, vysmáté děti běžící za vaším autem, všude oblaka prachu, horké dny a zimné noci. A také odpadky v řece za vesnicí, ulepené žebrající děti a bílí boháči.

Rozpustilá Afričančata

To nejlepší nakonec

Oproti všem ostatním zemím na mé cestě kolem světa, byl Madagaskar opravducestovatelským oříškem. Protože je tato bývalá francouzská kolonie nepochopitelně hodně drahá (směle konkuruje i Japonsku) nejezdí sem houfy baťůžkářů. A tím pádem zde naprosto chybí „baťůžkářská infranstruktura“. Tedy žádné hostely, žádné agentury nabízející výlety, žádné levnější varianty. Pokud chcete ušetřit, musíte se stát opravdovým „malagasy“ člověkem. Oželet teplou sprchu, nebo sprchu vůbec, 600 kilometrů jet 15 hodin a tísnit se v „minibuse“, kterým byste za normálních okolností nejeli ani hodin a hlavně NA NIC NESPĚCHAT.

Městský šrumec v Morondavě

N35 

Do Morondavy vede cesta daleká, ale za to asfaltem vyňuňaná. 645 km byste podle google maps měli ujet za osm hodin, s taxi bousse to trvá jednou tolik – cca patnáct. Z hlavního města vyráží karavana dvaceti aut kolem půl páté odpoledne. Kryjí si tak záda vůči „Dahalům“, silničním pirátům, kteří přepadávají osamocené vozy na národní silnici 35 a vezmou vše, co unesou. Zajímá je většinou zboží (hlavně džíny) a pak dobytek. Jako správný hypochodr a paranoik si hned představuju, jak mi zloději berou všechno na čem mi záleží (tedy paměťové karty) a že mne nakonec ještě i unesou. Snažím se divné chvění po těle zaspat a neustále seschovávám pod svou růžovou bundu, aby únosci hned nepoznali, že v tom šíleným autě s opěrkami do půli zad jede i běloška. Později se dozvídám, že unést mě by bylo příliš komplikované, že raději ukradnou krávu …

Mini dodávky bývají nacpány k prasknutí

Řidič jede jak blázen, i v Morondavě se diví, jak rychle to zvládl. Mám opravdovou bolest ve spodní části zad. Moc jsem se nevyspala také kvůli tulivému černochovi, který se rozvaloval i na mých přidělených 20ti centimetrech sedačky.

Autobusové nádraží v Morondavě, vypadá stejně jako v hlavním městě

Na autobusovém nádraží se mne „ujímá“ Soni a nepustí se až do mého odjezdu. Nejsem zvědavá na žádné průvodce ani „zprostředkovatele“, ale zdá se, že to tu jinak nechodí. Postupně se s jeho přítomností smiřuji a dokonce domlouváme výlet do národního parku Tsingy.

Soni s mým soukromým řidičem:)

VISA x MASTER CARD

Do Morondavy jsem dorazila vybavena 400 000 Ar (= 4 000 Kč) a jednou funkční kartou Master Card a druhou nefunkční kartou Visa. Problém nastal ve chvíli, kdy se ukázalo, že bych potřebovala funkční právě Visa. Byl víkend, banka zavřená, peníze se tenčily a Soni mi sliboval, že pan bankéř mi v pondělí peníze z karty dostane. Nejspíš mne ty čtyři měsíce cestovaní nějak otupily, tak souhlasím a domlouváme třídenní výlet mimo civilizaci s tím „že mu to nějak zaplatím později“. Pěkná blbost, ale zase říkala jsem si, že když jsem se dostala už tak daleko, tak se prostě do toho parku dostanu a pak to nějak dopadne. Následující tři noci, když mi vychladla hlava, jsem začala panikařit, JAK to vlastně dopadne a jestli si mne na Madagaskaru nakonec nenechají, abych si ty dluhy odpracovala. Tři dny šílela a mobilizovala famílii, aby si pro mne v pokud možno v nejlepším přijeli na ostrov. Čtvrtý den jsem měla dluh – 610kč a vyrazila do banky. A jak Soni řekl, pan bankéř mi peníze vyplatil. Celá rozradostněná, jsem za chvilku odcházela s 800 000 Ar, které byly samozřejmě vyplacené v 10 000 Ar bankovkách, což je pořádný balík!!! (pozn. pod čarou: Master Card dna Madagaskaru přijímá pouze BNI Banka, která je snad jen v hlavním městě, všude jinde BANKOMATY VYDÁVAJÍ PENÍZE POUZE S VISA KARTOU!).

AIR MADAGASKAR

A protože jsem byla v tom obrovském balíku, koupila jsem si letenku z Morondavy zpátky do Antananariva. Cestu slouží Air Madagaskar, které se také nechvalně přezdívá AIR MAD (šílený vzduch), ale spíš než vzduch se tu naráží na údajné ne zcela přesné odlety. Ve většině případů jsou lety opožděné, ale někdy se odlétá i dříve. Poprvé v životě se mi tak stalo, že letadlo odletělo dříve, o celých 20 minut! Celkově jsem byla hodně spokojená, takže pokud se chcete ušetřit 15ti hodinové jízdy lokálním busem, určo doporučuju (a pohled na ostrov z ptačí perspektivy je nezapomenutelný – hlavně na baobaby!).