Aktualizováno. Pokud se budete na Gran Canarii nudit, pak doporučuji tento 3-4 denní trek středem ostrova. Od jihu na sever, přes dvě sopky, okolo jejich kalder. Cesta mezi vulkány je dlouhá jen něco málo přes 77 km. Dlouhé vzdálenosti vás tu tedy mučit nebudou. Připravte se ale na úmorné vedro, dlouhá stoupání a velmi špatnou poutnickou infrastrukturu. Ale slibuji, že vás čeká dobrodružství!

Kanárské ostrovy tvoří celkem sedm ostrovů, třetí největší je Gran Canarie. Přestože se dá autem přejet během čtyřiceti minut, není vůbec jednotvárný. Každý další den vaší pouti se tak nebude podobat tomu předchozímu. Jako byste pokaždé šli jiným podnebním pásmem.

S Dankem jsme na treku oslavili rok od svatby. Na lavičce s lahváčem … 

Kdy vyjít?

Camino přes Gran Canarii se dá jít celoročně. Jen se v létě připravte na hodně velké vedro (my vyšli 24. července) a v zimě tu je prý naopak deštivo. Já bych asi snad dala i přednost těm dešťům. Opravdové teplotní peklíčko budete zažívat jen první den. Pokud druhý den vyrazíte brzy, budete hodně dlouho schováni ve stínu. A ještě jedna věc. Přestože tu poutníky moc neřeší, tak 25. července tu místní úřady prohlásili za svátek a ve velkém oslavují. Party to je třídenní a na svatého Jakuba (25. 7.) se konají procesí. My zažili to v Tunte a bylo to moc fajn. Vesnice jsou v průběhu oslov hodně živé, lidé v ulicicíh si dávají tapas, pivo a hrají na kytáru.

3 základní věci s sebou

1. voda, voda, voda, pro první den klidně 4 litry na osobu, po cestě se nedá, opravdu nedá dokoupit
2. cokoliv, co vás ochrání před sluníčkem (já ráda nosím první vrstvu od Patagonie, tričko s dlouhým rukávem)
3. pohorky nebo tenisky. Na sandály to není!

Odkud kam?

První den vyrazíte z jihu, od moře v Maspalomas. To je oblíbené místo německých a anglických důchodců, kterým s Dankem říkáme krabi. Je tu vždy teplo, jezdíme se sem ze severu ohřát. Čím více se vzdalujete moři, tím méně vás ochlazuje vítr a tím více je vedro na padnutí. Krajina se podobá poušti, nikde žádný strom, jen písek, skály a kaktusy. A jo, lidé, co žijí v jeskyních protože nemají na normální bydlení.

Když půjdete rychle, probudíte se druhý den v Tunte. Tady uvidíte první vzrostlé stromy, suchá koryta malých říček (po zimě i s vodou) a v horách dokonce vysokou trávu. Třetí den už půjdete lesem a posledních pár hodin na pouti budete mít na obzoru nejen moře, ale také mraky, které se na severu ostrova stále drží. Teplota začne být snesitelnější, vítr vám dodá sílu a do cíle pak už dohopskáte.

My jsme šli trasu na konci července a bylo vážně hodně vedro. Prý je lepší jít kdykoliv jindy než v létě, ale trek se dá přežít i tak.

Cesta je občas docela dobře značená. Mapu potřebovat nebudete, ale před tím než vyrazíte, byste měli mít ponětí o přibližném směru:

Svatojakubská cesta na Kanárských ostrovech?

Také mě to dost překvapilo, ale prý je to pravda. Trek, který vám tu teď představím je zároveň oficiální svatojakubskou cestou. Je tuším jedinou, která je mimo kontinentální Španělsko a nekončí tak v Santiago de Compostela. Tuto docela náročnou pouť dokončí ročně jen pár lidí (ne kvůli náročnosti, ale protože o ní moc lidí neví, nebo radši vegetují na pláži), nejsou tu tak žádné ubytovny pro poutníky, nesbíráte razítka ani nakonci nedostanete diplom … Ale je to vážně paráda!

Jednotlivé etapy

1. etapa – v těch kaktusech přece musí být voda ne?

Trasa:

• 1. možnost: Maspalomas – Ayagaures – Tunte: 27,70 km (tu bych šla dnes radši) cca 8hod
• 2. možnost: Maspalomas – Arteara – Tunte: 26 km (tu jsme šli my) cca 8 hod

Samozřejmě jsem na Danka nastoupila s tím, že jsem teď de facto poutník profesionál, že všechno vim a znám a že těhle 70 kilometrů mě nijak nemůže rozházet. První hrobeček jsem si hrabala po prvních pár metrech výškových pod obrovským kaktusovým roštím. Ne kecám, na to bych se nezmohla. Vzduch se škvařil nad rozpáleným pískem, oázu jsem potkali jen jednu, mangová alej byla pod velkým zámkem. Stín byl stejnou vzácností jako voda. Stoupla jsem si do každého jeho centimetru na naší trase. Velkým rozptýlením mi byly turistické skupiny, které se kolem nás za bouřlivého nadšení a jekotu prohnaly na čtyřkolkách. Edvenčrrrr! 

Už nevím, kolik jsme s sebou měli vody, ale došla nám přibližně v polovině cesty. Dokoupit další, není možné! Jediným řešením je pozeptat se ve vesnici Arteara, která je cca 1 kilometr od cesty. Není tam obchod, kavárna, restaurace, nic. Musíte zazvonit na místní a o vodu poprosit. Problém je možná trochu v tom, že ji budete potřebovat hodně. Na další část minimálně 3 litry/osoba.

Bohužel nedostatek vody způsobil to, že jsem padla do stínu autobusové zastávky v Arteara, hodila do sebe ibalgin a čekala 17,5 minuty než začal působit. Mé mozkové blány vedro rozhodně v oblibě nemají. Vrátit se do pouště bylo pro mě nepřijatelné. Přemýšleli jsme co a jak dál. Nešlo o žádné dráma, ale opravdu jsem toho měla plné kecky. Nakonec jsem podlehla svodům projíždějícího autobusu a pár kilometrů jsme popojeli.

Co doporučuju: první etapu si rozdělte na dva dny. Nebudete tedy přespávat v Tunte ale ve Fataga. Pokud budete mít s sebou stan, tak můžete přespat kdekoliv mezi Arteara a Fataga.

Ubytování Fataga: Zeptejte se na přespání u místních. Na baráčcích uvidíte cedule s nabídkou ubytování.

Ubytování Tunte (San Bartolomé de Tirajana): když vejdete do města budete mít po pravé straně restauraci (a za ní benzínovou pumpu v garáži baráku). Naproti restauraci je malý obchod s potravinami. Tam se zeptejte na ubytování, které je v té samé budově. Za dvě osoby jsme platili tuším 39 Eur/noc – bez snídaně, větráku a se strašným vedrem. Větší obchod s potravinami je naproti fotbalovému plácku.

2. etapa: koupili jsme 5 litrový barel vody a bereme ho s sebou

• Trasa: Tunte – Degollada de Cruz Grande – Llanos del Garañón – Cruz de Tejeda: 18,8 km (cca 6 hodin)

Plus 2 x 1,5 litru v petce. Dneska se ve vodě budeme moct koupat! Vyšli jsme v půl šesté ráno. Máme spočítané, že by nás první sluneční paprsky měly dohnat až na vrcholu našeho dnešního stoupání. Propočty byly správné a jde se báječně. Poprvé v životě jsem na stromě viděla růst mandle. Byly strašně hnusný, asi nezralý … Voda nám v pohodě stačila.

Ubytování Cruz de Tejeda: Cruz je docela ošklivé místo. Turisté se sem sjíždí v autobusech, aby se podívali na kříž, který je údajně umístněný v přesném středu ostrova. Pro ubytování máte dvě možnosti – brutálně drahý hotel Parador de Cruz de Tejeda a nebo Hotel Rural El Refugio, kde jsme spali my. Cenu jsme si domluvili na recepci, tuším 50 EUR/noc/2osoby s výbornou snídaní (NESKUTEČNĚ VÝBORNOU!).

Cesta, kterou necháváme za námi:

Jídlo: Na Cruzu žádné potraviny nejsou, ale jsou tu celkem tři restaurace – jedna v hotelu Parador, ostatní dvě naproti němu. Když se na ně budete dívat zády ke kříži, tak určitě běže do té napravo. Mají skvělé porce a bezkonkurenční ceny. Vede to tam jedna starší paní, co vaří v malé kuchyňce. S Dankem jsme tu hodovali několik hodin a zapíjeli to ginem s tonikem. Nejlepší odměna!

3. etapa: na Googlu studuju, jak sníst kaktus

• Trasa: Cruz de Tejeda – Pinos de Gáldar – Santiago de los Caballeros: 30 km (cca 7,5 hodiny)

Nejlehčí část treku, jde se prakticky celý den dolů a před sebou máte toužebně očekáváné výhledy na moře. První kilometr od ubytování vedl kolem kaldery. Tu si opravdu užijte, lidé sem jezdí auty a autobusy, aby se mohli podívat na tento pohled.

Věřte mi, že když sem dojdete pěšky, je ten zážitek úplně jiný. Hlavně, když vyrazíte brzy ráno, kdy ještě všichni spí.

Takto jsem vypadala při posledním sestupu, v přítmí zastávky:

Trasa vede občas vesničkami, takže si tu a tam můžete dát zmrzlinu nebo i něco k jídlu. Tento záběr je ovšem pořízen před kostelem v Tunte:

Když jsme měli náš cíl na dohled, neodolala jsem a začala sbírat kaktusy. Respektive jejich plody, opuncie, o kterých jsem měla tušení, že se dají jíst, ale netušila jsem jak. Na kaktusu jsou obrovské ostny, kterým se celkem jednoduše vyhnete. Jsem děsně šikovná, já bych přežila všude, říkala jsem si. Jenže na tom kaktusím ovoci jsou takové pidi ostny. Najednou jsem jich měla ve svých dlaních a mezi prsty snad stovky. Vypadala jsem jako ježek a šíleně to bolelo. Opuncie jsem tedy chytře hodila do batohu, že je sním doma. Od té doby mám všude malé ostny, v batohu, oblečení, na sedačce i v posteli …

Nebezpečný kaktusák! Sbírá se to červené … 

Třetí den, kopce a lány, jako v Česku!

Svatojakubská cesta na Gran Canarii končí v Santiago de los Caballeros. Připravte se ovšem na to, že vás tu jako poutníka nebude vůbec nic čekat. Kostel byl během našeho příchodu zavřený (bylo úterý – což je právě divný). Otevřený byl ale jeden super bar na náměstí, kde podávají skvělé tapas a výborný gin s tonikem! Jak překvapující, že jsem tam oslavovali celé pozdní odpoledne. Bar se jmenuje – La Bodeguita de Cá Juancri – klik zde.

Danek měl trochu problémy s botama, ale došel.

Užitečné odkazy

• oficiální stránky Gran Canarie a jejich podrobné info o pouti: klik zde
• informace o autobusech na Kanárech – aneb jak se dostat domů: klik zde
• postřehy od novináře BBC o Caminu: klik zde

Milujte se a choďte na treky! Do komentářů pod článek mi napište, jaký máte s kanárskými treky zkušenosti vy, těším se a díky předem za tipy:) Lu

• About
• Latest Posts

Lucie Radova

Cestovatel & Novinář at Česká TV & Koktejl

Dělám jen co mě baví. Už od roku 1985. Momentálně to je cestování.

Latest posts by Lucie Radova (see all)

• 5 dárků pro cestovatelky - 6.12.2022
• Španělské babí léto - 8.9.2022
• Best Sustainable Sunglasses You Can Buy Local - 25.7.2022